Pravidla hry Go

Vybavení a cíl hry

Kameny ve hře Go jsou černé a bílé čočkovité žetony. Hrací deska Go může být plochá stolní deska nebo tradičnější podlahová deska s nohami (goban). V obou případech jde jednoduše o mřížku 19 × 19 čar, přičemž kameny se umisťují na jejich průsečíky. Pro kratší partie a začátečníky se běžně používají desky 13 × 13 a 9 × 9.

Go je hra o zabírání území – hlavním cílem je obklopit co největší území. Přitom lze zajmout soupeřovy kameny a vítězem se na konci stává hráč s největším územím a počtem zajatých kamenů.

Základní pojmy

Nejdůležitější pojmy, kterým je třeba rozumět, jsou „skupina“ a „svoboda“.

Skupina kamenů je libovolná množina kamenů stejné barvy, které jsou spojeny vodorovně nebo svisle. Tři kameny v řadě tedy tvoří skupinu, protože každý kámen sousedí vodorovně nebo svisle alespoň s jedním dalším kamenem. Dva kameny, které spolu sousedí pouze diagonálně, však nijak spojeny nejsou a tvoří dvě samostatné skupiny po jednom kameni. Pokud bychom mezi ně přidali třetí kámen tak, aby sousedil s oběma, vznikla by skupina tří kamenů. Skupiny mohou být velmi velké a složité, princip však zůstává stejný – pokud kámen vodorovně nebo svisle sousedí s jiným kamenem, jsou oba součástí stejné skupiny.

Každý prázdný bod, který vodorovně nebo svisle sousedí se skupinou kamenů, se nazývá svobodou této skupiny. Osamocený kámen uprostřed desky má tedy 4 svobody, jednu v každém ze 4 směrů. Samostatná skupina 3 kamenů v řadě na okraji desky má 5 svobod – jednu na každém konci a 3 směrem ke středu desky. Osamocený kámen v rohu desky má pouze 2 svobody. Skupina 8 kamenů uspořádaných do čtverce má 13 svobod – 12 kolem vnějšího okraje a 1 uprostřed.

Každý soupeřův kámen položený vedle skupiny snižuje počet jejích svobod o 1. Osamocený kámen, vedle něhož stojí soupeřovy kameny na severu, jihu a východě, má tedy pouze 1 svobodu.

Pravidla hry Go

Go není jen krásné na pohled, samotná hra je díky své jednoduchosti také nádherně elegantní. V podstatě má hra pouze 3 pravidla:

• Začíná černý a hráči se střídají v pokládání jednoho kamene na desku.
• Pokud je kámen položen tak, že skupina soupeřových kamenů nemá žádnou svobodu, je tato skupina zajata.
• Hráč nesmí položit kámen na místo, kterým by zopakoval předchozí pozici.

Osamocený kámen je tedy zajat, pokud soupeř položí čtyři kameny na čtyři vodorovně nebo svisle sousedící body kolem něj. Skupinu 2 kamenů na okraji desky zajmou 4 soupeřovy kameny.

Oči – klíč ke hře Go

Je důležité si uvědomit, že skupinu 8 kamenů uspořádaných do čtverce je obtížné zajmout, protože pokud soupeř položí kámen doprostřed skupiny, za běžných okolností je tento kámen okamžitě zajat okolní skupinou. Žádný hráč by proto takový tah obvykle nehrál.

Neobsazený bod uprostřed skupiny je příkladem „oka“. Oko je každý prázdný bod, který je vodorovně a svisle obklopen kameny stejné barvy – soupeř jej obvykle jen obtížně obsadí. Oči však nelze považovat za zcela nedobytná: skupinu 8 kamenů může soupeř zajmout, pokud nejprve obsadí 12 okolních bodů. Poté je skupina 8 kamenů zranitelná – pokud její vlastník zahraje doprostřed skupiny, skupina 9 kamenů bude okamžitě zajata, protože už nebude mít žádnou svobodu. Toto je jediná situace, kdy může soupeř oprávněně zahrát kámen doprostřed: tím odstraní poslední svobodu skupiny a zajme ji. Právě položený kámen přitom zůstane obklopen 4 svobodami.

Z toho vyplývá klíčový princip obrany v Go – každá skupina obsahující dvě oči je bezpečná a nelze ji zajmout. Po krátkém zamyšlení je to snadno pochopitelné: k zajetí skupiny je nutné odstranit všechny její svobody, takže by bylo třeba obsadit obě oči. Protože by však kámen zahraný do kteréhokoli oka byl okamžitě zajat, není možné obsadit obě oči. QED.

Závěrem: oči jsou užitečné a skupina se 2 očima je nezranitelná.

Další pojmy

„Ko“ je místní situace, v níž by se pozice mohla opakovat donekonečna. Obvykle jde o jednoduchou situaci, kdy jeden hráč zajme kámen a druhý pak zahraje kámen na místo, kde byl jeho kámen právě zajat, a zajme první hráčův kámen. Kvůli třetímu pravidlu však hráč nesmí okamžitě zahrát kámen tak, aby obnovil předchozí pozici. Než bude možné situaci ko zvrátit, musí být zahrán alespoň jeden kámen jinde; jinak by se zopakovala předchozí celková pozice na desce.

„Seki“ je další místní situace. Tento pojem označuje oblast, do níž se žádný hráč neodvažuje zahrát, protože by tím umožnil soupeři zajmout území nebo kameny.

Mít „sente“ znamená být v pozici, kdy můžete zahrát tah, který soupeře donutí reagovat. Pokud hráč se sente provede daný tah a soupeř místo očekávané odpovědi zahraje jiný tah s ještě větší hrozbou, říká se, že soupeř „převzal sente“.

Každá skupina kamenů, které hrozí bezprostřední zajetí, tedy má už jen jednu svobodu, se nachází v „atari“.

Bod „dame“ je prázdný bod mezi územími. Pokud se vyskytuje bod dame, nemá z něj žádný hráč prospěch. Body dame se nechávají až do konce hry a při počítání skóre se ignorují.

Začátek hry

Go používá jednoduchý a účinný systém handicapu. Slabší hráč vždy hraje černými, ale před začátkem hry také položí na desku počet kamenů odpovídající velikosti handicapu. Na desce je devět zvýrazněných průsečíků uspořádaných do čtverce, kterým se říká hvězdné body. Potřebný počet kamenů se na hvězdné body umisťuje následujícím způsobem:

• Handicap 1 kámen – na hvězdný bod v rohu
• Handicap 2 kameny – na protilehlé hvězdné body v rozích
• Handicap 3 a 4 kameny – na 3 nebo 4 hvězdné body v rozích
• Handicap 5 kamenů – 4 rohy + 1 hvězdný bod na straně
• Handicap 6 kamenů – 4 rohy + 2 protilehlé hvězdné body na stranách
• Handicap 7 a 8 kamenů – 4 rohy + 3 nebo 4 hvězdné body na stranách
• Handicap 9 kamenů – všech 9 hvězdných bodů

Začátek hry Go je zásadní a velmi obtížný. Hráči se snaží pokládat kameny dostatečně daleko od sebe, aby začali obkličovat území, ale zároveň dost blízko, aby je v případě útoku mohli spojit do skupin. Úvodní kameny se obvykle pokládají poblíž rohů – rohy jsou nejjednoduššími místy k získání území, protože je stačí obklopit ze dvou stran. Dobří hráči začínají rozmísťovat kameny zdánlivě náhodně po celé desce, ve skutečnosti si však nárokují konkrétní oblasti. Po této úvodní fázi se v oblastech střetu rozvinou místní šarvátky a větší bitvy. Hráči musí rozumět všem menším konfliktům a umět je řešit, aniž by ztratili ze zřetele celkový obraz boje.

Konec hry

Nakonec se hráči shodnou, že už nelze položit žádné další kameny, protože všechna území jsou obsazena a všechny místní bitvy byly dohrány. Hra pokračuje, dokud s tím oba hráči nesouhlasí. Poté se určí vítěz a rozdíl ve skóre.

Výsledek se stručně určí porovnáním součtu bodů za území a počtu zajatých kamenů. Samotné součty nejsou důležité – rozhoduje rozdíl mezi nimi. Pro usnadnění počítání je obvyklé postupovat následujícím způsobem:

• Nejprve se zaplní všechny body dame – hráči se střídají v pokládání kamenů do těchto neutrálních oblastí, dokud nejsou všechny zaplněné. Tyto tahy se obvykle považují za poslední tahy hry; hra končí teprve po zaplnění všech bodů dame.
• Všechny mrtvé kameny (kameny uvnitř území soupeře) se považují za zajatce, a proto se nyní odstraní z desky do hromádky kamenů zajatých jednotlivými hráči.
• Pro zjednodušení počítání se nyní každý černý zajatec umístí zpět na desku do černého území a bílí zajatci do bílého území. Logika je jednoduchá – každý zajatec představuje 1 bod, takže jeho umístěním na desku se tento bod ztratí, ale to je vyváženo tím, že soupeř přijde o jeden bod území. Celkový rozdíl tak zůstává stejný.
• Aby se počítání ještě více usnadnilo, kameny na desce se nyní přesunou tak, aby území vytvářela úhlednější vzory. Hráči přitom pouze dbají na to, aby se nezměnila velikost vlastněného území. Každý přesunutý černý kámen tedy odkryje jeden bod území, ale jiný bod černého území se pro vyrovnání zakryje. Kde je to možné, území se upraví do obdélníkových tvarů a větší území se často přeskupí do oblastí o velikosti násobku deseti.
• Jakmile jsou deska a zajatci tímto způsobem uspořádáni, vítěze i rozdíl ve skóre lze rychle určit spočítáním zjednodušených území.

Protože se obecně uznává, že černý má díky prvnímu tahu mírnou výhodu, partie bez handicapu se často rozhodují jako série na dvě vítězné partie, přičemž hráči se v hraní za černého střídají. Po dokončení obou partií se rozdíly ve skóre sečtou a určí se vítěz.

Alternativní způsob, jak tuto nerovnováhu řešit, se v moderní době vyvinul v podobě přidělení 6,5 bodu navíc bílému v každé partii.

Zpět ke hře